SPISOVATELÉ NAŠEHO KRAJE
Alena Bartošíková
Narodila se 20. 4. 1943 v Uherském Hradišti. Zpočátku bydlela s rodiči ve Veselí nad Moravou, ale později (bylo jí 6 let) se rodina přestěhovala do Uherského Brodu, kde její otec pracoval jako náčelník železniční stanice. Zde také navštěvovala místní Základní školu (spojenou s Gymnáziem J.A.K.). Po absolvování školy studovala na Ekonomické škole v Uherském Hradišti (nyní Obchodní akademie Uherské Hradiště), kde také úspěšně odmaturovala. Spolupracovala s časopisy Český dialog, Vídeňskými novinami a dětským časopisem ABC. Napsala také scénář k pohádce O kominickém učni a dceři cukráře. Doposud získala 4 ocenění: cenu Zlatá stuha Obce spisovatelů (1999), cenu poroty na 39. Dětském filmovém festivalu Oty Hofmana (2007), Čestné občanství města Veselí nad Moravou (2011) a cenu města Uherský Brod (2015). Aktuálně bydlí v Uherském Brodě. Má dva syny a pět vnoučat.
Bedřich Beneš Buchlovan
Narodil se 21. 4. 1885 v Tučapech. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti šel ve šlépějích svého otce a pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Kroměříži (1901–1905). Po studiu učil postupně v Břestku (od r. 1906), Zlechově (od r. 1908), Buchlovicích (od r. 1914), Bzenci (od r. 1916) a v Uherském Hradišti (od r. 1918). Inspirován Buchlovicemi začal ke svému jménu připojovat přídomek Buchlovan. Roku 1918 se natrvalo přestěhoval do Uherského Hradiště, kde svou profesi spojil s městskou knihovnou. Jeho život provázely osobní tragédie. První syn zemřel již ve věku dvou let, druhý, který se stal také učitelem, byl umučen v koncentračním táboře. Zemřela i jeho první žena. Dcera z druhého manželství zemřela v patnácti letech. Zemřel 9. září 1953 v Uherském Hradišti a byl pohřben v rodinné hrobce na hlavním městském hřbitově v Mařaticích. Literární pozůstalost je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.
Michal Čagánek
Narodil se 15. 8. 1978 v Nezdenicích. Je autorem aforismů, povídek, novel, románů, písní a pohádek. Po absolvování střední průmyslové školy stavební ve Zlíně zahájil studium na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, odkud po roce odešel pro nedostatek motivace. Po absolvování náhradní vojenské služby nastoupil k Policii České republiky, poté několik let pracoval v knihkupectví a učil v mateřské škole. V současné době se věnuje vlastní tvorbě. Pravidelně publikuje v časopise Malovaný kraj a v Deníku Slovácko. Střídavě žije v Praze a v Nezdenicích na Moravském Slovácku.
Kateřina Dubská
Narodila se 1. 1. 1965 v Teplicích. Je to spisovatelka a spoluzakladatelka vydavatelství Computer Press a ERA. V roce 2001 založila Nadační fond Verda, který již dvě desítky let podporuje romské učně a studenty. Za tento počin obdržela cenu Via Bona za odvážný projekt. Vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Dnes žije v Bílých Karpatech a věnuje se psaní knih. V březnu 2013 vyšel její první román Člověk Gabriel. V říjnu 2015 vyšla její druhá kniha Dcery a v roce 2016 sbírka povídek Malé zázraky. Následně vydala humoristickou knihu Z kopce do kopce a v červnu 2021 vyšel její další román Hendrixova kytara. V listopadu 2023 vyšla její šestá kniha s názvem Třicátý kilometr (Cosmopolis).
Josef Holcman
Josef Holcman se narodil 6. 3. 1952 v Kyjově, kde v roce 1970 maturoval na gymnáziu. Vystudoval právnickou fakultu brněnské univerzity a působil jako notář v Hodoníně. Od roku 1978 žije ve Zlíně, kde pracoval do roku 2019 jako soudce. V roce 2009 mu byla Krajským úřadem Zlínského kraje udělena cena Osobnost roku, v roce 2013 získal krajskou cenu Pro amicis musae a roku 2015 mu byla udělena Cena města Zlína za "rozsáhlou literární a publikační činnost, dlouholetou podporu lidových tradic a za dobrovolnou činnost v oblasti mládežnického fotbalu". Ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti se v letech 2014 - 2016 hrála hra Cena facky aneb Gottwaldovy boty, napsaná Karlem Steigerwaldem na motivy povídkové knihy Cena facky, která byla v roce 2010 v nominacích na knihu roku.
Jiří Jilík
PaedDr. Jiří Jilík (* 1
6. listopadu 1945, Praha) je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem.Narodil se v Praze, od šesti let žil v Kunovicích. V Brně absolvoval pedagogickou a filosofickou fakultu Masarykovy univerzity. Deset let učil na Základní škole ve Vlčnově. Zde se dodnes podílí na organizaci Jízdy králů. Do roku 2007 působil ve Slováckém deníku. Je autorem a spoluautorem tří desítek titulů knih pro děti a liter
atury faktu, napsal scénář filmu Pětka s hvězdičkou.
Kateřina Karolová
Kateřina Karolová se narodila v roce 1981 ve Zlíně. Vystudovala lékařskou fakultu v Praze a hned po promoci nastoupila na dětské oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně coby pediatr. V roce 2011, po třech letech praxe v české nemocnici, odešla pracovat do Německa. O svých zkušenostech psala domů, rodině a známým a následně se rozhodla dopisy zveřejnit formou blogů. Vznikla tak série nazvaná „Já, Doktorin“, za kterou od čtenářů iDnes získala titul „Blogerka roku“ v kategorii Nováček. Úspěšné blogy vyšly následně jako její první knížka. Po návratu z Německa se usadila na Valašských pasekách a spolu s manželem se pustili do stavby rodinného domku na samotě. Během prvního těhotenství se stala součástí dokumentu České televize Čtyři v tom 3, který se týká mateřství a rodičovství. V rozmezí tří let porodila postupně tři děti - Matěje, Jonáše a Filipa. Čtenáři časopisu ONA-Dnes ji v roce 2018 zvolili ženou roku. V roce 2020 vyšel její románový debut nazvaný Zítřek ti nikdo neslíbil. Nyní pečuje o malé pacienty v dětské léčebně v Luhačovicích. Spolupracuje s firmou HiPP, pro kterou píše články a brožury. V podcastech „Baby talk“ sdílí své zkušenosti s posluchači coby pediatrička a maminka v jednom. Žije v Zádveřicích u Vizovic, v domku na polosamotě valašských pasek. Miluje zahradničení, pěstuje bylinky a vyrábí z nich sušené směsi na podporu imunity i úlevu od nemocí.
František Kožík,
Narodil se 16. 5. 1909 v Uherském Brodě. Školní docházku začal ve válečném roce 1915 na cvičné škole při učitelském ústavu v Kroměříži. Poté v roce 1919 nastoupil na gymnázium v Uherském Hradišti, kde však studoval pouze do roku 1925 a maturoval v roce 1927 již na českém státním gymnáziu v Brně. Posléze studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. Jeho první manželka Zdeňka Švabíková byla herečka, s níž měl dceru Alenu Mertlovou, která se stala divadelní dramaturgyní a překladatelkou. Jeho druhá manželka Olga Horáková byla redaktorka a spisovatelka. Spekuluje se, že František Kožík mohl být biologickým otcem zpěváka Mikiho Volka, s jehož matkou Ludmilou rozenou Furyovou udržoval v době kolem jeho narození velmi úzký přátelský vztah. Sám Kožík sice domněnku přímo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Jeho nejslavnější dílo nese název Největší z pierotů. Napsal také knihy jako Synové hor, anebo Na dolinách svítá (Hejtman Šarovec). Jako textař písní a herec používal pseudonym Jiří Žalman. Dosáhl ocenění zasloužilý umělec (1976), národní umělec (1988) a Čestné občanství města Kroměříže. Zemřel 5. 5. 1997 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Květa Legátová
Vlastním jménem Věra Hofmanová se narodila 3. 11. 1919 v Podolí u Brna. Po maturitě na gymnáziu v Brně šla studovat češtinu a němčinu na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření vysokých škol absolvovala rychlokurs na obchodní škole a nastoupila jako písařka na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí, krátce učila němčinu na brněnské konzervatoři, poté byla totálně nasazena do zbrojní továrny na Starém Brně, studium na FF MU ukončila v roce 1946. Jako politicky nespolehlivá učila na různých školách na Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpala náměty pro svoji slovesnou tvorbu. Učila také na gymnáziu v Uherském Brodě. Ve čtyřicátých letech začala spolupracovat s rozhlasem, byla v kontaktu například s Františkem Kožíkem. Kniha povídek Želary vyšla až v roce 2001, za knihu obdržela Státní cenu za literaturu. V roce 2002 vyšla novela Jozova Hanule, podle předlohy vznikl roku 2003 film Želary. Po odchodu do penze se věnovala psaní a ochraně zvířat, zemřela v roce 2012.
Františka Pecháčková
Františka Pecháčková se narodila 1. srpna 1904 v rodině zedníka Jana Janečky ve slovácké vesnici Pašovicích u Uherského Brodu. I když tu prožila jen své rané dětství a po letech dospívání v Uherském Hradišti žila od roku 1927 trvale v Praze, její rodiště velkou měrou ovlivnilo její literární tvorbu. Její dílo zachycuje především život prostých venkovských lidí, jejich starosti o holé živobytí, i jejich radosti z dobře vykonané práce. Zvláštní pozornost věnuje ženám - především matkám, jejichž těžký a obětavý život poznala v rodných Pašovicích. Námětově čerpá z událostí doby, ve které žila a umísťuje je především do prostředí rodných Pašovic a blízkého okolí. Zdařile popisuje přírodu tohoto prostředí, jejíž krásu vidí očima malíře.
Ivanka Radilová
Paní Ivanka Radilová se narodia v roce 1943 ve Slavičíně, žila v Uherském Brodě, kde dlouho učila na Gymnáziu Jana Amose Komenského češtinu, ruštinu a němčinu. Napsala pohádkové vyprávění O víle Jeřabince a jiné pohádky a knížky S úsměvem i přes trní a Za vůní stezek, cest a dálek. Zemřela v roce 2016.
Zdeněk Galuška
Narodil se 11. 7. 1913 v Uherském Ostrohu. Od dětství projevoval zájem o hudbu a malování, od mládí vystupoval v ochotnickém souboru. Když mu bylo šestnáct, zemřel jeho otec na tuberkulózu a Zdeněk zdědil holičství, v němž pracoval a slýchával příběhy o soudních kauzách zákazníků, které se později staly základem jeho tvorby. Začal psát každý týden soudničky, z nichž první vyšla v roce 1930 v Moravských novinách. Ve 30. letech pracoval také jako výtvarník v Uherském Hradišti, kde kreslil pro družstvo SLUM (Slovácké lidové umění moravské) regionální figurky a ornamenty, maloval plakáty, divadelní dekorace, pozvánky a navrhoval kostýmy pro ochotníky. V roce 1945 se přestěhoval do Brna, kde se oženil s Vlastou Fornůskovou. V roce 1947 vyšla v Brně první Galuškova kniha humoristických povídek pod názvem Slovácko sa súdí. Podkladem mu byly autentické příběhy rázovitých postav slováckého venkova. Knihu si sám ilustroval. Další kniha Slovácko sa nesúdí vyšla až v roce 1972. Obě knihy jsou zajímavé a půvabné nejen svým osobitým a vkusným lidovým humorem, ale také svým nezvyklým jazykem, neboť jsou psány v původním slováckém nářečí. Obě knihy později zpopularizovaly dvě řady (z let 1975 a 1984) stejnojmenného televizního seriálu Slovácko sa nesúdí režiséra Petra Tučka, v němž hlavní roli stařečka Pagáče ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen. Většinu svého života strávil v Brně, až na jeho sklonku se vrátil zpět na rodné Slovácko. Zemřel 13. února 1999 v Charitním domě sv. Andělů strážných v Nivnici. Pochován je na hřbitově v Uherském Ostrohu.
Zbytek této stránky pro vás připravujeme a již brzy bude k zobrazení.
Děkujeme za pochopení.
