SPISOVATELÉ NAŠEHO KRAJE
Alena Bartošíková
Narodila se 20. 4. 1943 v Uherském Hradišti. Zpočátku bydlela s rodiči ve Veselí nad Moravou, ale později (bylo jí 6 let) se rodina přestěhovala do Uherského Brodu, kde její otec pracoval jako náčelník železniční stanice. Zde také navštěvovala místní Základní školu (spojenou s Gymnáziem J.A.K.). Po absolvování školy studovala na Ekonomické škole v Uherském Hradišti (nyní Obchodní akademie Uherské Hradiště), kde také úspěšně odmaturovala. Spolupracovala s časopisy Český dialog, Vídeňskými novinami a dětským časopisem ABC. Napsala také scénář k pohádce O kominickém učni a dceři cukráře. Doposud získala 4 ocenění: cenu Zlatá stuha Obce spisovatelů (1999), cenu poroty na 39. Dětském filmovém festivalu Oty Hofmana (2007), Čestné občanství města Veselí nad Moravou (2011) a cenu města Uherský Brod (2015). Aktuálně bydlí v Uherském Brodě. Má dva syny a pět vnoučat.
Bedřich Beneš Buchlovan
Narodil se 21. 4. 1885 v Tučapech. Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti šel ve šlépějích svého otce a pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Kroměříži (1901–1905). Po studiu učil postupně v Břestku (od r. 1906), Zlechově (od r. 1908), Buchlovicích (od r. 1914), Bzenci (od r. 1916) a v Uherském Hradišti (od r. 1918). Inspirován Buchlovicemi začal ke svému jménu připojovat přídomek Buchlovan. Roku 1918 se natrvalo přestěhoval do Uherského Hradiště, kde svou profesi spojil s městskou knihovnou. Jeho život provázely osobní tragédie. První syn zemřel již ve věku dvou let, druhý, který se stal také učitelem, byl umučen v koncentračním táboře. Zemřela i jeho první žena. Dcera z druhého manželství zemřela v patnácti letech. Zemřel 9. září 1953 v Uherském Hradišti a byl pohřben v rodinné hrobce na hlavním městském hřbitově v Mařaticích. Literární pozůstalost je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.
Michal Čagánek
Narodil se 15. 8. 1978 v Nezdenicích. Je autorem aforismů, povídek, novel, románů, písní a pohádek. Po absolvování střední průmyslové školy stavební ve Zlíně zahájil studium na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, odkud po roce odešel pro nedostatek motivace. Po absolvování náhradní vojenské služby nastoupil k Policii České republiky, poté několik let pracoval v knihkupectví a učil v mateřské škole. V současné době se věnuje vlastní tvorbě. Pravidelně publikuje v časopise Malovaný kraj a v Deníku Slovácko. Střídavě žije v Praze a v Nezdenicích na Moravském Slovácku.
PhDr. Kateřina Dubská
Narodila se 1. 1. 1965 v Teplicích. Je to spisovatelka a spoluzakladatelka vydavatelství Computer Press a ERA. V roce 2001 založila Nadační fond Verda, který již dvě desítky let podporuje romské učně a studenty. Za tento počin obdržela cenu Via Bona za odvážný projekt. Vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Dnes žije v Bílých Karpatech a věnuje se psaní knih. V březnu 2013 vyšel její první román Člověk Gabriel. V říjnu 2015 vyšla její druhá kniha Dcery a v roce 2016 sbírka povídek Malé zázraky. Následně vydala humoristickou knihu Z kopce do kopce a v červnu 2021 vyšel její další román Hendrixova kytara. V listopadu 2023 vyšla její šestá kniha s názvem Třicátý kilometr (Cosmopolis).
Mgr. Květa Legátová
Vlastním jménem Věra Hofmanová se narodila 3. 11. 1919 v Podolí u Brna. Po maturitě na gymnáziu v Brně šla studovat češtinu a němčinu na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření vysokých škol absolvovala rychlokurs na obchodní škole a nastoupila jako písařka na finančním úřadu ve Valašském Meziříčí, krátce učila němčinu na brněnské konzervatoři, poté byla totálně nasazena do zbrojní továrny na Starém Brně, studium na FF MU ukončila v roce 1946. Jako politicky nespolehlivá učila na různých školách na Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, odkud čerpala náměty pro svoji slovesnou tvorbu. Učila také na gymnáziu v Uherském Brodě. Ve čtyřicátých letech začala spolupracovat s rozhlasem, byla v kontaktu například s Františkem Kožíkem. Kniha povídek Želary vyšla až v roce 2001, za knihu obdržela Státní cenu za literaturu. V roce 2002 vyšla novela Jozova Hanule, podle předlohy vznikl roku 2003 film Želary. Po odchodu do penze se věnovala psaní a ochraně zvířat, zemřela v roce 2012.
JUDr. František Kožík
Narodil se 16. 5. 1909 v Uherském Brodě. Školní docházku začal ve válečném roce 1915 na cvičné škole při učitelském ústavu v Kroměříži. Poté v roce 1919 nastoupil na gymnázium v Uherském Hradišti, kde však studoval pouze do roku 1925 a maturoval v roce 1927 již na českém státním gymnáziu v Brně. Posléze studoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. Jeho první manželka Zdeňka Švabíková byla herečka, s níž měl dceru Alenu Mertlovou, která se stala divadelní dramaturgyní a překladatelkou. Jeho druhá manželka Olga Horáková byla redaktorka a spisovatelka. Spekuluje se, že František Kožík mohl být biologickým otcem zpěváka Mikiho Volka, s jehož matkou Ludmilou rozenou Furyovou udržoval v době kolem jeho narození velmi úzký přátelský vztah. Sám Kožík sice domněnku přímo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Jeho nejslavnější dílo nese název Největší z pierotů. Napsal také knihy jako Synové hor, anebo Na dolinách svítá (Hejtman Šarovec). Jako textař písní a herec používal pseudonym Jiří Žalman. Dosáhl ocenění zasloužilý umělec (1976), národní umělec (1988) a Čestné občanství města Kroměříže. Zemřel 5. 5. 1997 v Praze a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Zdeněk Galuška
Narodil se 11. 7. 1913 v Uherském Ostrohu. Od dětství projevoval zájem o hudbu a malování, od mládí vystupoval v ochotnickém souboru. Když mu bylo šestnáct, zemřel jeho otec na tuberkulózu a Zdeněk zdědil holičství, v němž pracoval a slýchával příběhy o soudních kauzách zákazníků, které se později staly základem jeho tvorby. Začal psát každý týden soudničky, z nichž první vyšla v roce 1930 v Moravských novinách. Ve 30. letech pracoval také jako výtvarník v Uherském Hradišti, kde kreslil pro družstvo SLUM (Slovácké lidové umění moravské) regionální figurky a ornamenty, maloval plakáty, divadelní dekorace, pozvánky a navrhoval kostýmy pro ochotníky. V roce 1945 se přestěhoval do Brna, kde se oženil s Vlastou Fornůskovou. V roce 1947 vyšla v Brně první Galuškova kniha humoristických povídek pod názvem Slovácko sa súdí. Podkladem mu byly autentické příběhy rázovitých postav slováckého venkova. Knihu si sám ilustroval. Další kniha Slovácko sa nesúdí vyšla až v roce 1972. Obě knihy jsou zajímavé a půvabné nejen svým osobitým a vkusným lidovým humorem, ale také svým nezvyklým jazykem, neboť jsou psány v původním slováckém nářečí. Obě knihy později zpopularizovaly dvě řady (z let 1975 a 1984) stejnojmenného televizního seriálu Slovácko sa nesúdí režiséra Petra Tučka, v němž hlavní roli stařečka Pagáče ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen. Většinu svého života strávil v Brně, až na jeho sklonku se vrátil zpět na rodné Slovácko. Zemřel 13. února 1999 v Charitním domě sv. Andělů strážných v Nivnici. Pochován je na hřbitově v Uherském Ostrohu.
Zbytek této stránky pro vás připravujeme a již brzy bude k zobrazení.
Děkujeme za pochopení.
